"Ty poslóché, oni hledajó ňáké zámeček, co stál kdesi v lesích, neviš o tom něco?"
Po těchto slovech odrůvecká náves v ospalém nědělním odpoledni neobvykle ožila. Všichni náhodní kolemjdoucí se ochotně zapojili do debaty se dvěma podivíny, kteří prý hledají nějaký zámek ve vojenském lese. Po opětovném ujištění, že opravdu nemají na mysli zámeček (Ferdinandsko) se celé diskuze ujala energická paní, která úvodní otázkou prověřila ještě několik osob, které se objevily, jsa přilákány neobvyklým ruchem. Všichni oslovení se ochotně snažili sdělit svůj názor na to, kde by ona stavba měla ležet. Ve výsledku se starousedlíci shodli, že ruiny hledaného zámku leží v okolí Rychtářova, případně, že žádná stavba tu nikdy nestála. Po zhodnocení všech informací se oba hledači odporoučeli a dali se na taktický ústup. I tak byli bohatější o získané informace a zejména o kontakty na zaměstnance LS Rychtářov, případně na starší pamětníky žijící v Nových Sadech. Avšak ani lesníci, ani starousedlíci v Nových Sadech nesdělili nic, co by vedlo k lokalizaci místa, na kterém si před dávnými lety kardinál hrabě von Troyer měl vystavět jedno ze svých loveckých sídel - Juliusburg
Pro začátek si zopakujme to, co víme.
V biskupských lesích byly v době Ferdinanda Julia kardinála
Troyera vystavěny hned tři lovecké zámečky, z nichž každý
slul jedním ze tří jmen jejich budovatele. Troyerstein v
Rychtářově, Ferdinandsko čili Ferdinandsruhe, snad nejznámější
stavba vojenského újezdu Březina a konečně námi hledaný
Juliusburg. Jestliže první dva jmenované zámky existují dodnes,
po Juliusburgu samotném jakoby se slehla zem. Zajímavé je, že
stavba nebyla zaznamenána například na mapách prvního vojenského
mapování - josefského (1764-1768 a 1780-1783), které zachycují
jak Troyerstein, tak Ferdinandsko. Pozdější mapová díla polohu
Juliusburgu rovněž neuvádí. Pouze málo známých pramenů hovoří
o Juliusburgu blíže. Dle všeho jde o záznam někdejší ústní
lidové tradice, která tvrdila, že zámeček byl dřevěnou stavbou
stojící "někde" u Odrůvek, případně u Rychtářova a
brzy po smrti kardinála Troyera údajně lehl popelem. Jediným
literárním zdrojem, který zmiňuje charakter a přibližnou polohu
hledaného sídla je publikace SOCHORA (1938) Paměti obce Rychtářova, kde je
doslova uvedeno: Juliusburg byl lovecký zámeček (útulek) dřevěný,
na kamenné podezdívce v lesích revíru nyní odrůvského mezi
Rychtářovem a Ferdinandskem; poblíže byla veliká obora...Dnes
jen nepatrné zbytky zdiva označují místo, kde Juliusburg kdysi
stával. Někteří další autoři, např. MUSIL A PLAČEK (2003)
tyto informace přepisují, ve výčtu archeologických lokalit v
územním plánu VÚ Březina není zámeček vůbec uveden. Konečně
některé internetové zdroje lakonicky odkazují na lokalitu ležící
8 km SZ od města Vyškova. Jak je vidno, informací o hledaném
sídle je poskrovnu a snaha o lokalizaci objektu se jeví takřka
nemožnou.
S ono hrstkou informací jsme se nejprve vydali na již zmiňovanou výpravu za pamětníky z blízkých obcí. Vyjma zajímavé informace o základech blíže neurčené stavby v blízkosti Nový Sadů nám získané informace bohužel nijak nepomohly. Lokalita u Nových Sadů byla ihned vyloučena, neboť, zdejší polesí již náleželo k někdejšímu lichtenštejsnkému velkostatku v Plumlově, biskup by zde tedy pochopitelně žádné sídlo nestavěl. Po určité době byl zprostředkován kontakt na pana Mojmíra Režného, pokračovatele MUDr. Ervína Černého - Křetínského, DrSc., významného odborníka, jež se zabýval výzkumem zaniklých středověkých osad a jejich plužin na Drahanské vrchovině. Pan Režný nám dle poznatků Dr. Černého a vlastních zápisků určil místo, na kterém máme hledat zbytky loveckého zámečku Juliusburg. Nyní již nezbývalo nic jiného, než ověřit udanou polohu v terénu.
Vzhledem k tomu, že nalezené ruiny nebyly dosud archeologicky prozkoumány, zde záměrně neuvádíme přesnou polohu bývalého sídla. Lokalita se skutečně nachází v někdejším odrůveckém polesí na nevýznamné kótě, spíše však plošině, ležící nad soutokem dvou místních potoků. V současnosti je místo porostlé dubovým porostem s příměsí buku. V minulosti byla kóta známá poutníkům, kteří kolem ní směřovali na každoroční mariánskou pouť do Křtin. Teorii o existenci sídla potvrzuje i náhodná zmínka pamětníka z Podivic, jež se jako malý chlapec účastnil poutě do Křtin. Jak uvedl, pamatuje si, že mu jeho dědeček tvrdil, že na "tomto kopci měl knížepán kdysi hrad". Na udané lokalitě byly skutečně nalezeny málo znatelné zbytky stavby v podobě nízkých terénních nerovností pravoúhlých tvarů. V terénu byl identifikován minimálně jeden uzavřený obdélný půdorys, z něhož v západním rohu vybíhala málo znatelná terénní nerovnost rovnoběžná s blízkou údolní hranou. To, co leželo místy na povrchu a co jsme zprvu považovali za kameny se k naší radosti ukázalo být cihlami. Pod listnatým opadem odhrnutým na místě obdélného půdorysu se objevila cihlová drť promíšená se zeminou, tu a tam i větší kusy, nebo celé cihly. Žádná z nich však nebyla opatřena jakoukoliv značkou (kolkem). Zbytky cihel naopak nebyly po odhrnutí hrabanky zjištěny v tělese druhé ("dlouhé") nerovnosti. Povrchový průzkum přinesl i nález několika značně zkorodovaných hřebů různých rozměrů a malých střepů z tabulového skla. Podpovrchový průzkum (zákopky, sondy) nebyl prováděn (přísluší archeologům).
Ze zjištěné situace lze usuzovat, že se na tomto místě v minulosti skutečně nacházela menší dřevěnná stavba na kamenné (cihlové) podezdívce, při níž snad mohla existovat ještě další celodřevěná stavba ("dlouhá" nerovnost). Zda-li lze nalezené základy ztotožnit s ruinami hledaného Juliusburgu definitivně potvrdí až plánované studium archivních dokumentů. Možnost, že by se jednalo o zbytky jiné stavby z novější doby (např. lovecké chaty) se nám vzhledem k zjištěným rozměrům základů nejeví pravděpodobnou. Doufáme, že se průzkumu v blízké budoucnosti ujmou povolaní odborníci, kteří naši hypotézu o nálezu sídla potvrdí či vyvrátí. Do té doby budeme rádi věřit, že jsme skutečně nalezli nepatrné zbytky posledního z trojice biskupských loveckých zámečků - Juliusburgu.
Na závěr bychom chtěli poděkovat všem lidem, kteří se na pátrání po tomto dnes již zaniklém loveckém zámečku Ferdinanda Julia kardinála Troyera podíleli, jmenovitě pak paní RNDr. Dáše Zouharové za zprostředkování pořebných kontaktů a zejména panu Mojmíru Režnému za poskytnutí informací, které vedly k takto zásadnímu objevu.
Silberberg, Buchtelberg
V případě jakýchkoliv dotazů nebo připomínek k obsahu stránek pište prosím na viktoria.hohe@seznam.cz